Každého jitra z toho přístavu vyplují bárky a lodi do moří, a slunce kulaté jak míč s každým úsvitem v dáli se z hlubin vynoří. Jen děti z Pirea se po břehu loudají, moře jim nohy omývá, ty modré nedozírné dálky je lákají víc nežli země šedivá. Co moře zpívá pod křídly kormoránů, o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea, však každý mívá své jedno velké přání, sní o něm za svítání, jak děti z Pirea. Každého večera se k přístavu, od moře bárky a lodi vracejí, ty čluny připlouvají s nákladem ryb, starých lásek a nových nadějí. Jen děti z Pirea však nejsou tu na břehu, dávno už musely jít spát, a budou do ranního úsvitu snít o tom všem, o čem snily tolikrát. Co moře zpívá pod křídly kormoránů, o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea, však každý mívá své jedno velké přání, sní o něm za svítání, jak děti z Pirea. Jak děti z Pirea, jak děti z Pirea.
